Neptun je znám jako planeta předpovězená výpočtem. Po objevu Uranu 13. 3. 1781 Williamem Herschelem se ukázalo, že vykazuje určité nepřesnosti polohy, vůči výpočtům podle pohybových zákonů. V letech 1843 až 1846 přibližnou polohu předpokládaného tělesa nezávisle na sobě vypočítali francouzský astronom Urbain Le Verrier a anglický astronom John Couch Adams. Dodnes se vedou spory, zda oba astronomové o sobě vzájemně věděli a zda znali práci toho druhého. Objev nové planety byl ale díki jejich předpovědím na spadnutí.
Zatímco v Anglii se opravdu začala v polovině r. 1846 nová planeta hledat dalekohledem univerzitní observatoře v Cambridgi, na druhé straně Lamanšského průlivu, ve Francii, se do pozorování moc nehrnuli. Prý za to mohla i Leverrierova pověst , který byl považován za arogantního a nesnášenlivého člověka, který měl v astronomických kruzích více nepřátel než přátel. Ale ani v Anglii nešlo vše hladce. Chyběly podrobné mapy a i systém pozorování nebyl zvolen správně. Jak se později ukázalo, nová planeta byla dokonce několikrát zakreslena do pozorovacích map, ale nepřesným zpracováním pozorování nová planeta stále unikala anglickým pozorovatelům. A jak to tak bývá, dva se perou a třetí se směje. Francouzský astronom Urbain Le Verrier, když nenašel pozorovatele ve své vlasti, obrátil se do zahraničí, do Německa na berlínskou hvězdárnu, kde se na jeho prosbu hledáním planety okamžitě začali věnovat dva astronomové Johann Gottfried Galle a jeho asistent Heinrich Louis d'Arrest. Dopis z Francie došel do Berlína 23. 9. 1846 a už o dva dny později 25.9. 1846 byl objev nové planety potvrzen. Němečtí astronomové byli opravdu pečliví, rychlí a úspěšní. Kdo by se však domníval, že spory o prioritu objevu tímto utichly, byl by na velkém omylu. Hlavně v Anglii nesli velmi těžce skutečnost, že byli velmi blízko k objevu. Polemiky o tom, kdo má největší zásluhu na objevu Neptunu se vedou dodnes. Ale abychom to ještě více zkomplikovali . . . první doložené a zakreslené pozorování Neptunu je prokazatelně přisouzeno úplně někomu jinému. A sice prvnímu člověku, který použil dalekohled k vědeckému pozorování. A tím není nikdo jiný než Galileo Galilei. Tento italský astronom pozoroval Jupiterovi měsíce a kreslil si jejich pozici do deníku i s hvězdným pozadím. A na kresbě z 28.12.1612 je mezi hvězdami i Neptun. Dokonce ho zakreslil i v následujících dnech, ale nevšiml si jeho pohybu a také jeho dalekohled neumožnil rozeznat malý kotouček planety. Tak jako tak ho patrně spatřil jako první člověk na světě.
Neptun (česky zastarale Vodopán) je poslední z obřích planet, osmá planeta v pořadí od Slunce. Podobně jako ostatní obří planety má prstence, rozsáhlou soustavu měsíců, výraznou magnetosféru a pásovitou strukturu atmosféry s obřími víry – skvrnami. Neptun je téměř stejně velký jako Uran, ale přesto, že je mnohem dále od Slunce, jeho teplota je o něco vyšší (−201 °C). Je to dané tím, že planeta má vnitřní zdroj energie.
Nyní na podzim jsou letos nejlepší podmínky pro nalezení planetu Neptunu na noční obloze. Ale je nutné mít malý dalekohled nebo alespoň triedr. Nachází se v severní části souhvězdí Vodnáře, v části pod souhvězdím Ryb. Pokud se pokusíte planetu vyhledat, pomoci vám může i přiložená mapka. Nebude to snadné ale alespoň si takto můžete připomenout nelehkou práci astronomů-objevitelů 19. století.