Eta Aqaridy 002

V první polovině května je možné ráno pozorovat maličké kousky meteorického prachu ze slavné Halleyovy komety. Aktivní je totiž meteorický roj Eta-Aquaridy. 

Každý z nás už někdy viděl „padat hvězdu“. Oblíbené je i rčení „. . . padá hvězda, něco si přej . . .“ I když by se v dnešní době určitě hodilo vyplněné lidské přání, my se dnes budeme zajímat o astrofyzikální stránku věci. Předně je nutné říci, že hvězdy nepadají. Ani nemají kam. Kdyby nějaká hvězda „spadla“ na Zemi, spíše by se hovořilo o srážce dvou těles, byla by to pro nás katastrofa znamenající konec naší existence. Ten krátký a krásný záblesk na noční obloze sice vypadá, že hvězda padá, ale podstata tohoto jevu je zcela jiná. Mohou za to komety a prach v naší Sluneční soustavě.

Komety jsou velmi zajímavá tělesa. Jsou tvořeny slepencem především ze suchého ledu, tuhého oxidu uhličitého, oxidu uhelnatého, dalších zmrzlých plynů a prachu. Název pochází z řeckého slova "cometes" (tj. dlouhovlasý). V české obrozenecké literatuře byl nejčastěji používán název "vlasatice". Jsou veliké několik desítek kilometrů. Pohybují se po různých eliptických drahách naší Sluneční soustavou a výrazně mění svůj vzhled a chování v době, kdy se přiblíží ke Slunci. To se pak dějí věci. Jakmile se jádro dostane blízko k naší hvězdě, zamrzlé plyny začnou sublimovat a uvolňovat prachová zrnka, vytváří se hlava komety – koma. Komety takto fakticky ztrácejí hmotu, např. Halleyova kometa ztrácí v okolí přísluní za sekundu asi 5 tun prachu a 15 tun plynu, za celý oblet pak asi 0,5 % celkové hmotnosti. Většina malých kousíčků uvolněných takto z komety pak zůstává na dráze mateřského tělesa a kometa tak vytváří vesmírnou řeku různě velkých fragmentů, malých prachových částeček. A tyto úlomky komety jsou v našem příběhu hlavními protagonisty. Země na svém oběhu kolem Slunce čas od času vletí do této vesmírné řeky a pak se může stát, že se malý kousek komety srazí s naší Zemí.

 

 

aquaridy radiant

Pozorný pozorovatel noční oblohy pak na nebi zahlédne jev, kterému říkáme meteor. Pro pořádek si zopakujme správné pojmenování. Pokud částice letí vesmírem, hovoříme o meteoroidu, meteor je pak optický jev v atmosféře Země způsobený hořením částice, a pokud něco spadne na Zemi, pak se jedná o meteorit.

Nutno podotknout, že úlomky nejsou moc veliké, ty velmi jasné meteory způsobují částečky velikosti několika málo centimetrů. Jsou to sice malé kousky, ale mají vůči Zemi velkou rychlost, řádově 60km/s. A taky není vyloučeno, že se v té vesmírné řece může objevit i těleso větší a to pak může být problém. Není to zase tak dávno, kdy se 15. února 2013 nad ruským Čeljabinskem přeletěl „kousek“ o velikosti cca 15 metrů a způsobil docela pěkný chaos, naštěstí bez větších škod.

 

 

A jelikož je komet opravdu hodně a některé protínají dráhu Země, je vesmírných řek více a my potom mluvíme o meteorických rojích. Už v 19. století si astronomové všimli podobnosti drah meteorů a komet a tak se prokázala souvislost komet s meteorickými roji. Pojmenování meteorických rojů je pak dle souhvězdí, kde se nachází tzv. radinat, což je místo na obloze, ze kterého meteory zdánlivě vylétají. Určitě znáte srpnové Perseidy, kdy meteory vylétají ze souhvězdí Persea a tento roj nám zanechala kometa Swift-Tuttle.

 

 

056475Květnový meteorický roj, Eta Aqaridy, který můžeme nyní ráno nad východním obzorem pozorovat, pochází ze slavné Halleovy komety. Jedná se o kometu, která je vidět každých 75−76 let. Je nazvaná po Edmondu Halleyovi, který roku 1705 jako první předpověděl její návrat. Naposledy se objevila ve Sluneční soustavě v roce 1986, příště se objeví v roce 2061. Radiant roje se nachází v souhvězdí Vodnáře, poblíže jasné hvězdy Éta Aquarii. Meteorický roj Eta Aqaridy je aktivní každoročně od 20. dubna do 20. května v vrcholem aktivity kolem 6. května, což je v těchto dnech. Pokud tedy po půlnoci nebo nad ránem zahlédnete nad východním obzorem „padající hvězdu“, tedy meteor zdánlivě vylétající ze souhvězdí Vodnáře, pak se jedná o kousek slavné Halleovy komety. Najít souhvězdí Vodnáře je snadné, poblíže jsou jasné planety Jupiter a Saturn. V našich zeměpisných šířkách lze ovšem spatřit maximálně 7-10 meteoru za hodinu. Kdo nebude mít štěstí, může si počkat do října, v tu dobu totiž Země znova vlétne do druhé větve vesmírné řeky úlomků Halleovy komety. Všem vytrvalcům a pozorovatelům krás nočního nebe, přejeme jasnou a temnou oblohu.  

056475