Raketa kosmická lod a návratový modulDne 12. dubna si každoročně připomínáme výročí letu prvního člověka do vesmíru a letos je to již 60 let od této historické výpravy.

 

Když jsem oblétával Zemi ve své kosmické lodi, viděl jsem, jak je naše planeta překrásná. Lidé, chraňme a zvětšujme onu krásu a neničme ji!“

Jurij Alexejevič Gagarin duben 1961

 

  

Gagarin a jeho mírový odkazJurij Gagarin se narodil na jaře roku 1943 ve vesnici Klušino nedaleko od Moskvy do typické venkovské rodiny. Rodiče pracovali v místním kolchozu a Jurij byl druhým nejmladším ze 4 dětí, vyrůstal se dvěma bratry a sestrou. Po základní škole se vyučil slévačem a pak zamířil do Saratova ke studiu na tamní technické průmyslové škole. Byl výborným studentem a během studia se přihlásil i do místního areoklubu. Dvouletý letecký kurz pak dokončil v hodnosti poručíka. Svou dráhu pilota pak zahájil u polárního letectva na letecké základně u Murmansku. Jurij Gagarin neměl ideální postavu pro pilota vojenské stíhačky, byl poměrně malé postavy, což ho omezovalo při výhledu z kabiny letadla, ale s výškou jen 157 cm zase dobře splnil limity výběru do prvního oddílu sovětských kosmonautů. A tak v polovině ledna roku 1960, tedy jen 13 měsíců před svým historickým letem zahájil kariéru kosmonauta a jeho životní dráha tak nabrala směr, který jistě nečekal.
Z původního počtu dvaceti kosmonautů nakonec pro první let byli vybráni dva nejlepší kandidáti a 10. dubna 1961 pak státní komise rozhodla, že poletí Jurij Gagarin a German Titov bude náhradníkem.

J.A. GagarinNadešel den startu, 12. duben 1961. Oba dva kosmonauti prošli předstartovní procedurou a pak je autobus odvezl ke 40 m vysoké raketě Vostok. Během jízdy Gagarin požádal o zastavení a vykonal malou potřebu na pravé zadní kolo dopravního prostředku. Zajímavé je, že tuto tradici dodnes dodržuje většina jeho vesmírných následovníků.
Během finální fáze přípravy, usazení kosmonauta do kabiny kosmické lodě Vostok 1, se vyskytl malý problém s netěsností poklopu, který byl rychle vyřešen opravou vadného čidla. V 11 hodin a 7 minut místního času ( v Československu pak bylo 7 hodin a 7 minut) se nosná raketa s malou kabinou s člověkem na palubě vydala vstříc vesmíru. Gagarin měl při startu tep až 150 úderů za minutu, ale start proběhl úspěšně. Kosmická loď sice kosmonauta vynesla trochu výše než bylo plánováno, až do výšky 327 km nad zemský povrch, ale tento údaj pozemní kontrola, i přes jeho opakovanou žádost, Gagarinovi nesdělila. Dráha letu vedla nad východní částí SSSR, Kamčatkou a Tichým oceánem, přes jih jižní Ameriky nad Atlantický oceán a potom nad Afriku. Přes Egypt a Turecko se Gagarin vrátil nad území Sovětského svazu, kde přibližně 370 km severně od města Volgograd po 108 minut dlouhém letu přistál. Celá cesta měřila téměř 41 000 kilometrů.
Celý let probíhal v automatickém režimu, protože se nevědělo, co s člověkem může provést beztížný stav. Gagarin se tak vlastně jen vezl, což ale nijak nesnižuje jeho význam. Pro případ selhání automatického režimu, pak byla možnost manuální řízení ale k tomu nedošlo. Během letu došlo také k povýšení pilota z hodnosti nadporučíka na majora sovětského letectva. Celý let probíhal klidně, nebezpečné komplikace přišly až na jeho konci. Ještě nad Afrikou zahájil Vostok 1 brzdicí manévr automatickým zapálením brzdícího motoru. Ten ovšem hořel o sekundu kratší dobu, než bylo v plánu a také díky tomu se nespustilo automatické oddělení kulové přistávací kabiny od přístrojového úseku. Oba díly kosmické lodi zůstaly spojeny svazkem kabelů. Celá sestava začala nebezpečně rotovat a hrozilo, že se celá loď zničí nekoordinovaným vstupem do atmosféry Země. Naštěstí se kabely rotací přeci jen přetrhly a automatika správně nasměřovala návratovou kabinu tepelným štítem do atmosféry. Kdyby se tak nestalo a kabina by se stále nekontrolovaně otáčela, žár 2000 stupňů Celsia by způsobil katastrofu.

Návratový modulVe výšce asi 7 km nad povrchem Země se pak plánovaně odtřelil kryt kabiny, následně se Gagarin vystřelil na katapultovacím křesle do bezpečné vzdálenosti a přistál na padáku v 10 hodin 55 minut moskevského času na kolchozním poli nedaleko řeky Volha u vesnice Smělovka, asi 20 kilometrů od města Engels. Sověti tenkrát neměli vyřešeno bezpečné přistání a tak se první kosmonauti museli katapultovat. To mohl být problém v tom směru, že mezinárodní letecká asociace měla ve svých pravidlech pro uznání rekordních letů podmínku, že pilot musí se strojem přistát, být v době přistání na palubě. A to Gagarin nedodržel, protože přistál mimo loď na padáku. Nikdo ale netrval na přesném dodržování daného pravidla a ani USA se nesnížily k tomuto kroku. A tak tento historický let vešel do dějin i jako rekordní.
Co následovalo, je už všeobecně známo. Dobrosrdečný Gagarin si postupně svoji upřímnou povahou doslova získal celý svět. Nic na to nezměnilo ani to, že vrcholní sovětští politici využili jeho letu k politickým cílům, jejichž vrcholem byla stavba Berlínské zdi a izolace Západního Berlína. Sovětská moc ho využila i k propagandě.
Během dalších let následovaly desítky a desítky cest, stovky slavnostních setkání, recepcí a proslovů. Nás může těšit, že první zahraniční cesta zavedla Jurije Gagarina s jeho  manželkou 28. a 29. dubna 1961 do Československa.
Snad mu ani nemůžeme mít za zlé, že i na něj veškerý mediální humbuk dolehl. Postupně se tento příjemný a skromný mladý muž stal obětí své narůstající náklonnosti k alkoholu, autům a mladým ženám. Tyto neřesti pak také způsobily jeho ošklivé zranění na hlavě. Na málo publikovaných snímcích / samozřejmě se to tutlalo/ je pak na Gagarinově hlavě zřetelně vidět jizva po tříštivé zlomenině čelní kosti.
Gagarin se ovšem svého snu, vrátit se do kosmu, nevzdal. Vystudoval prestižní Žukovského akademii v Moskvě a jeho diplomová práce měla velmi zajímavé téma: „Konstrukce vícenásobně použitelného křídlatého kosmického letounu.“ Sovětské politické vedení nechtělo o Gagarinově návratu do oddílu kosmonautů ani slyšet. Nikdo nechtěl riskovat život takové mediální hvězdy, která měla podporovat propagandu technické převahy na západní společností. Ale Jurij se nevzdal. Byl nakonec zařazen zpět do oddílu kosmonautů a dokonce by náhradníkem Vladimíra Komarova při prvním letu nové kosmické lodi Sojuz. Tento let ovšem skončil smrtelnou katastrofou, na jejíž nebezpečí Jurij Gagarin ještě před tímto tragickým letem upozorňoval. Smrt kamaráda Gagarinem otřásla a byla mu jasné, že cesta ke hvězdám se mu vzdálila. Stále objížděl svět, reprezentoval Sovětský svaz a také měl plno dalších i politických funkcí. Při takovém hektickém tempu mu na létání moc času nezbývalo. Proto musel absolvovat dodatečný výcvik a jeden cvičný let s instruktorem Serjoginem mu byl osudný. Dodnes se přesně neví, co způsobilo ztrátu orientace obou zkušených pilotů, snad špatně nastavený výškoměr, snad špatné meteorologické údaje. Poslední verze dodatečného vyšetřování nehody hovoří o nebezpečném průletu jiného letadla, který způsobil tzv. vývrtku /spirálovitý pád/ Gagarinova stroje. Výsledkem byl náraz letounu do země po téměř střemhlavém letu. Stalo se tak ve středu 27. 3. 1968.
Jurij Gagarin se zařadil mezi průkopníky objevitele a jeho kosmický let se stal historickým milníkem, který si v těchto dnech připomínáme.