Na noční obloze se kromě hvězd objevují i jiné vesmírné objekty a mezi nimi mlhoviny a galaxie. Jsou to zcela rozdílné objekty, ovšem na začátku minulého století tomu tak nebylo a tehdy začíná náš příběh. Příběh Mlhoviny v Andromedě.
Už od pradávna lidé pozorovali v souhvězdí Andromedy jasný mlhavý obláček. To nebylo nic výjimečného, takových podobných mlhavých obláčků bylo na obloze více. Ale ten v Andromedě byl nezvykle jasný a velký. Francouzský astronom Charles Messier koncem 18. století sestavil katalog mlhových vesmírných objektů a tato mlhovina v něm dostala označení M31. Začátkem 20. století se astronomové začali dohadovat, zda tyto mlhavé obláčky jsou v naší Galaxii a nebo zda to jsou objekty vzdáleného vesmíru. To by ovšem znamenalo nabourání představy o velikosti vesmíru. Tento spor rozhodl objev, který umožnil astronomům analyzovat světlo z hvězd a rozkládat ho na spojité spektrum. Zjistilo se, že spektrum hvězd se odlišuje od spektra mlhovin. Ale mlhovina v Andromedě měla spektrum podobné hvězdám a nikoliv mlhovinám. To bylo velké překvapení!
Americký astronom Edwin Hubble, po kterém je pojmenován i známý kosmický dalekohled, měl na počátku dvacátých let dvacátého století k dispozici tehady nový největší dalekohled na světě – 2,5metrový Hookerův teleskop na observatoři Mount Wilson v USA. A pomocí tohoto teleskopu se mu podařilo v „mlhovině“ v Andromedě rozlišit hvězdy. A dne 5. října 1923, tedy přesně před 100 lety, mezi hvězdami M 31 objevil první zvláštní proměnou hvězdu, tzv. cefeidu, podle které bylo možné určit vzdálenost . Tehdy mu vyšlo, že mlhovina v Andromedě je vzdálená od země 900 000 světelných let. A tedy, že nemůže být součástí našeho hvězdného ostrova, ale je to zcela určitě jiná galaxie. Dnes už víme, že tento údaj byl zatíženou chybou a skutečná vzdálenost galaxie M31 je téměř 2,5 mil. světelných roků. Vzápětí se podařilo pozorovat hvězdy i v jiných mlhovinách a také ony byly klasifikovány jako galaxie.
Ale to nic nemění na tom, že se díky objevu Edwina Hubbla zvětšila představa o velikosti vesmíru několikanásobně. Že je zkrátka vesmír daleko větší, než si lidé té doby dokázali vůbec představit.
A další objevy následovaly v rychlém sledu. Měřením spekter hvězd v cizích galaxiích, se zjistilo, že se vesmír rozpíná i jak je starý. O to se zasloužili spolu s Edwinem Hubblem další astronomové, Vesto Slipher a především teoretický belgický fyzik Georges Lemaître, který byl zároveň římskokatolickým knězem, který výsledky správně interpretoval.
Dnes je ovšem, trochu neprávem, připisován objev rozpínání vesmíru pouze Edwinu Hubblovi a na ty ostatní se trochu zapomíná, ale jeho epochální objev, skutečné podstaty mlhoviny v Andromedě, otevřel cestu k poznání vesmíru a velkému třesku. Zcela určitě to byl jeden z nejdůležitějších astronomických objevů v historii lidstva. A letos uplyne od jeho historického pozorování právě 100 let.
Galaxii v Andromedě můžeme nyní na podzim velmi snadno pozorovat. Souhvězdí Andromedy se během večera a noci dostane přímo do zenitu, tedy přímo nad naše
hlavy. K pozorování stačí malý dalekohled nebo triedr. Velký mlhavý obláček ve tvaru zploštělého disku v něm uvidíte velmi snadno. A pokud budete mimo město, v místech s tmavou oblohou uvidíte M 31 i pouhým okem.
Na závěr snad malá zajímavost. Galaxie v Andromedě se, vlivem lokálních gravitačních poruch Místní skupiny galaxií, řítí přímo na nás. S naší Galaxií se srazí, nebo spíše splyne, za 4,5 milirady let.
Takže až se budete na galaxii v Andromedě dívat, uvědomte si, že světlo které Vám právě padá do oka, opustilo M 31 před 2,5 milionem let a že se díváte na představitele budoucí kosmické srážky. A nic s tím nenaděláme.
