O meteorech a meteorických rojích jsme si už v našem astronomickém seriálu několikrát povídali. Dnes si představíme Lyridy.
Napřed si ovšem jen krátce zopakujme, že meteory, někdy nesprávně nazývané padající hvězdy, jsou ve skutečnosti kousky vesmírných těles, nejčastěji kousky komet. Ty během svých poutí kolem Slunce ztrácí obrovské množství materiálu ve formě plynu, prachu, a právě malých kousků hmoty. Vytváří se tímto mechanismem taková vesmírná řeka plná kometárních úlomků. A pokud tato řeka protíná dráhu Země, kousky komet se srazí s naší atmosférou a my pozorujeme jev který se správně nazývá meteor.
A jelikož je komet opravdu hodně a některé protínají dráhu Země, je vesmírných řek více a my potom mluvíme o meteorických rojích. Už v 19. století si astronomové všimli podobnosti drah meteorů a komet, a tak se prokázala souvislost komet s meteorickými roji. Pojmenování meteorických rojů je pak dle souhvězdí, kde se nachází tzv. radiant, což je místo na obloze, ze kterého meteory zdánlivě vylétají.
Meteory z meteorického roje Lyrid mají pojmenování dle souhvězdí Lyry. Právě z tohoto souhvězdí meteory zdánlivě vylétají všemi směry po obloze. Jsou to takoví astronomičtí poslové jara. Pro jejich pozorování je vhodná druhá polovina dubnových nocí, kdy jsou hvězdy tvořící starověký hudební nástroj už dostatečně vysoko nad východním obzorem. Meteory jsou aktivní mezi 16. a 25. dubnem, přičemž nejvíce jich padá okolo maxima, které letos připadá na 22. duben. Nejlepší pozorovací podmínky tedy poskytne noc z pátku 22. dubna na sobotu 23. dubna. Počet meteorů dosahuje přibližně 20 za hodinu ale nejsou výjimkou i vyšší frekvence, tzv. spršky meteorů, dosahujících četnosti až 90 za hodinu. Z minulosti jsou známy ještě silnější maxima; patrně nejvýraznější nastalo v roce 1803, při kterém jeden americký novinář popisoval, že viděl padat hvězdu, kamkoliv se zrovna podíval. Frekvence tehdy nejspíše přesáhla úctyhodných 600 meteorů za hodinu.
Jako každý meteorický roj mají i Lyridy svoji mateřskou kometu. Nese označení C/1861 G1 Thatcher a byla objevena 4. dubna roku 1861 americkým profesorem a astronomem Albertem Thatcherem. Zajímavostí je, že ji objevil přímo z centra amerického velkoměsta z New Yorku. V té době to ovšem bylo možné, neboť elektrifikace města byla hudbou budoucnosti a Newyorčané tak ještě mohli vzhlížet k hvězdami poseté noční obloze. Dnes je New York jedním z nejpřesvětlenějších měst na světě a noční obloha může jeho obyvatelům nabídnout v podstatě jen Měsíc a nejjasnější planety. Zatímco na návrat komety si počkáme až do roku 2276, neboť oběžná doba komety kolem Slunce je 415 let, meteory z jejího prachu můžeme každoročně pozorovat v dubnu.
O nastávajícím víkendu se tak vlastně naskytne jedinečná možnost pozorovat kousky komety, která se na nebi znova objeví za více než dvě a půl století.
