Tak nám začaly prázdniny a my se dnes podíváme na to, co je možné vidět v tento čas na denní i noční obloze.
Země je nejdále od Slunce
Tak tohle už asi každý ví. V červenci je vždy Země jako kosmické těleso nejdále od Slunce. Země obíhá kolem Slunce po eliptické dráze, která je sice velmi podobná kružnici, ale přeci jen je to elipsa. A Slunce leží v ohnisku této elipsy, nikoliv jejím středu. A z tohoto důvodu je obě Země jednak nerovnoměrný a jednak existují dva body, kdy je Země od Slunce nejdál a kdy nejblíže. Naše planeta Země se 5. 7. 2024 v 7 hodin SELČ ocitá v největší vzdálenosti od Slunce, a to 152,1 milionu kilometrů. Na začátku ledna jsme ke Slunci nejblíže 3. ledna ve 2 hodiny SEČ. Vzdálenost od Slunce byla 147,1 milionu kilometrů. Co to je ve vesmíru 5 milionů kilometrů?
Očekávaná exploze
Tak tato událost je hodně mediálně prezentovaná. Už jsme o ní také psali. Jen si ji znova připomeneme. Jedná se o dvojhvězdu, tedy hvězdný pár, který se skládá z velké a hmotné hvězdy, tzv. červeného obra a malé kompaktní a velmi husté hvězdy, tzv. bílého trpaslíka Pak už jen záleží na tom, aby byly splněny různé astrofyzikální podmínky a hvězdný obr pak v této dvojhvězdné soustavě vyvrhuje hmotu a ta přetéká na blízkého bílého trpaslíka ,kde se ukládá na jeho povrchu. Když je té hmoty opravdu příliš a dojde k překročení určitého kritického množství, nastane mohutný výbuch podobného mechanismu jako termonukleární bomba, jen ta hvězdná exploze je mnohem větší než jakákoliv bomba stvořená lidmi. Obě hvězdy ovšem výbuch přečkají a situace se po nějakém čase může opakovat. Pak se hvězdný systém nazývá rekurentní nova a to je případ naší hvězdy s označením T CrB. V minulosti jsou známé zjasnění hvězdy nejméně od roku 1217 a naposledy se nám exploze ukázala v roce 1866 a 1946, tedy pravidelně se opakují exploze po 75-80 letech. Dvojhězda je vidět v dalekohledech a měření ukazují vzrůstající nestability, výbuch musí nastat každou chvíli.
Ale očekávaná exploze T CrB pořád nikde. Určitě je dobré se každou noc podívat do souhvězdí Severní koruny a podívat se, zda se tam náhodou neobjevila „nová“ hvězda, která je vidět pouhým okem a „včera tam nebyla“. Tak se třeba dočkáme teď o prázdninách.
Noční svítící oblaka
Začátkem léta jsou ideální podmínky pro sledování nočních svítících mraků. Při soumraku večerním, ale i ranním lze pozorovat noční svítící mraky. Jsou to mraky ve výškách přes 85 km, které můžeme na večerní nebo ranní obloze spatřit nad severním a severozápadním obzorem jako jasné stříbřité pásy. Je to opravdu impozantní pohled. Jsou typická stříbřitou barvou, ale mohou mít i jiné odstíny, od zlaté až po světle modrou. Prozradí je také jejich jemnější struktura, připomínají někdy pavučiny nasvícené baterkou. Nejlépe bývají vidět asi hodinu až dvě po západu, anebo před východem Slunce.
Planety
Celé leté jsou vidět pouhým okem planety Jupiter, Mars a slabý Uran. K nim se občas přidá Měsíc. 15. srpna se navíc Jupiter a Mars velmi těsně přiblíží. Při pohledu ze Země budou vzdáleny méně, než je průměr měsíčního disku. Bude zajímavé sledovat, jak se v červenci a v srpnu planety k sobě přibližují a potom zase vzdalují. Ale celé představení tohoto letního tance planet je možné pozorovat až po půlnoci. Čas pro běžného člověka není ideální, ale stojí to za to si přivstat a nebo zůstat vzhůru. Letní noci jsou velmi krátké . . .
Perseidy – pláč svatého Vavřince
Každoroční velký hit noční oblohy je pozorování meteorického roje Perseid. Tyto meteority opustily kdysi svoje mateřské těleso, kometu kometa Swift-Tuttle a vytvořily jakousi vesmírnou řeku. A do ní se pravidelně vždy začátkem srpna Země „ponoří“ a meteority se střetnou vysokou rychlostí se zemskou atmosférou a zazáří optický jev zvaný meteor. Letos bude maximum mezi v noci z 12. na 13. srpna, kdy bude možno spatřit až 100 meteorů za hodinu. Jméno dostal meteorický roj podle toho, z jakého souhvězdí zdánlivě vylétají, tedy ze souhvězdí Persea bod odkud vylétají se nazývá radiant a létají všemi směry.
Někdy se také v lidovém podání hovoří o Slzách sv. Vavřince. Svatý Vavřinec byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Byl však popraven, protože neuposlechl příkaz císaře Valeriána a neodevzdal mu majetek. Raději ho rozdal chudým. Byl umučen 10. srpna roku 258. Hned následující noc si lidé všimli velkého množství padajících hvězd. A tak vznikla pověst, že jeho mučednickou smrt oplakalo i nebe. Patrně byl v tomto roce meteorický roj Perseid velmi aktivní, protože hned následují rok prošla kometa Swift-Tuttle přísluním, tedy bodem, kdy je Slunci nejblíže.
Pozorování družic a satelitů
Na nebi je již opravdu velmi hodně umělých družic a satelitů. A v létě je velmi vhodná doba na jejich pozorování. Družici poznáte snadno, jako nehlučnou hvězdu, která letí po nebi a nebliká . . .na rozdíl od letadla. Svítí odrazem od Slunce a jelikož jsou Slunce o prázdninách v noci jen málo stupňů pod obzorem, družice jsou osvětlovány celou noc. Stačí se tedy chvíli dívat na noční oblohu a hned uvidíte plno družic tiše plujících oblohou. Na internetu jsou dostupné i jejich předpovědi. Nejjasnější družicí je mezinárodní kosmická stanice ISS. Poznáte ji snadno tak jasný bod, nejjasnější na obloze, letící od západu na východ si nejde nevšimnout. Bude létat večer i ráno a jeden oběh trvá asi 90 minut. Takže lze pozorovat i dva po sobě jdoucí přelety.
Přejeme Vám krásné chvíle pod letní noční oblohou.