VladimirRemekIng. Vladimír Remek - let Sojuz28 - 2. března 1978 až 10. března 1978

Měsíc březen je letos ve znamení kosmonautických výročí. Letos uplynulo 45 let od legendárního kosmického letu našeho českého kosmonauta Vladimíra Remka a tak si jeho let připomeňme trochy netradičně, popisem jeho experimentů na oběžné dráze a o jeho odlišném přístupu k prezentaci výsledků lékařských poznatků, čímž se lišil od sovětských kosmonautů.

 

Kdo by neznal našeho kosmonauta Vladimíra Remka. Jeho životopisem se dnes zabývat nebudeme, je dostatečně známý anebo ho lze snadno vyhledat. My se zaměříme podrobněji na průběh jeho letu. Posádku tvořil velitel Alexej Gubarev a kosmonaut průzkumník Vladimír Remek. Start byl plánován velkolepě, na 30. leté výročí komunistického, únorového převratu, na 25. únor 1978. Ovšem vyskytla se závada na těsnění jednoho z čerpadel nosné rakety a tak byl proveden odklad startu. Ten nakonec proběhl 2. března 1978 ve 15:28:10 středoevropského času. Vladimír Remek byl 87. člověkem ze Země, který se dostal do vesmíru a prvním neamerickým a nesovětským kosmonautem v dějinách. Raketa Sojuz 28 pak zamířila na oběžnou dráhu ke spojení s vesmírnou stanicí Saljut 6. Stanice byla již obývána stálou posádkou ve složení Jurij Romaněnko a Georgij Grečko. Saljut 6 byla další z řady sovětských kosmických stanic, tento model byl však vylepšen. Hlavní změnou byl druhý stykovací uzel, který umožňoval připojení druhé lodi Sojuz, nebo zásobovací lodi Progress. Saljut 6 byla velmi úspěšná stanice a několikrát překonala svoji plánovanou životnost. Se svými téměř 90 metry krychlovými prostoru zajišťovala pobyt několika desítkám mezinárodních posádek. Zanikla v atmosféře v roce 1982.

Návratový modul Sojuz 28Vladimír Remek se okamžitě pustil do pokusů, které mu připravila tehdejší Československá akademie věd. Jedním z prvních byl pokus Chlorella 1, což byl biologický pokus zkoumající růst řas v beztížném prostoru. Ukázalo se, že rasy rostou stejně v kosmu jako na Zemi a odhaduje se, že pro zajištění kyslíku pro jednoho člověka, by bylo třeba mít zahrádku o rozloze šesti metrů čtverečních za stálého silného osvětlení.

Další pokus nesl název Morava-Splav, zkoumající růst krystalů za specifických podmínek stavu beztíže. Následovalo několik medicínských experimentů. Spočívaly v porovnání subjektivního pocitu kosmonauta na teplo a přesného senzorového měření tělesného tepla. Zjistilo se, že stav beztíže způsobuje, že kosmonauté daleko hůře regulují svoji teplotu a jsou mnohem náchylnější na změnu okolní teploty.

Pokus Kyslíkový režim měl měřit zásobování kyslíkem vybrané tkáně na lidském těle, na levém předloktí. Ovšem po vybalení patřičného přístroje se ukázalo, že jej technici při ukládání omylem zapnuli a ten se vybil. Jen díky šikovnosti kosmonautů, kteří dokázali přístroj nabít pomocí několika monočlánků, nepřišel mnoholetý výzkum českých vědců v tomto oboru o tento experiment a naměřily se alespoň nějaká data.

Zajímavý byl i pokus Supos, který formou dotazníku zjišťoval psychické a myšlenkové pocity kosmonauta po delším čase stráveném ve vesmíru. Poslední pokus byl s názvem Extinkce, ve kterém Remek sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.

Mezi neuskutečněné medicínské pokusy se snad s trochou nadsázky dá hovořit i o plánovaném ale neuskutečněném zubařském zákroku. Dlouhodobá posádka Saljutu 6, kosmonauté Romaněnko a Grečko, si stěžovala na bolest zubů. Proto by Vladimír Remek a jeho kolega „proškoleni“ na vrtání a ošetření zubů. Když se ale o délce tohoto výcviku a jeho předpokládané úrovně původní posádka dozvěděla, ošetření odmítla a až do konce pobytu ve vesmíru je už zuby neboleli, spíše o tom ovšem mlčeli.

Vladimír Remek plnil úkoly a pokusy velmi dobře a vědci, a především lékaři od něj získali lepší data, než od sovětských kosmonautů. Proč tomu tak bylo? Ruští kosmonauté nebyli v popisování svých příznaků objektivní. Všichni se chtěli do vesmíru ještě vrátit a tak některé zdravotní pocity a komplikace zamlčovali. Vladimír Remek, který věděl, že to je jeho první a zároveň poslední let, popsal zdravotní potíže a jejich vývoj během letu přesně a vědecky. Neměl důvod něco tajit. A tak se prokázalo, že počáteční nevolností, která během prvních dvou až tří dnu kosmonauty trápí, je to obdoba mořské nemoci, je naprosto normální reakcí lidského organismu a trpí je naprostá většina kosmonautů. Proto se také na první dny po příletu neprovádí složitější práce a experimenty.

Sousoší Kosmonauti Praha u stanice Metra HájeVladimír Remek a Alexej Gubarev přistáli v Kazachstánu po osmi dnech letu 10. března 1978 13:44:10 UTC. Na stanici pobyli celkem 6 dní, 16 hodin a 13 minut. Česká republika v podobě jeho letu získala mezinárodní prestiž a odstartoval široký program mezinárodní spolupráce.

Vladimír Remek později opět působil jako letec v armádě Československa, později jako podnikatel, politik a zástupce České republiky v Evropském parlamentu. V letech 2013 až 2018 byl velvyslancem v Rusku.

Získal řadu mezinárodních a domácích ocenění z nichž patrně nejvyšší je Řád Bílého lva, který mu byl udělen 28.10. 2021.