Dnes si připomeneme další astronomické výročí. V pondělí 28.11. 2022 uplynolo 55 let od objevu zvláštního typu hvězd tzv. pulsarů. Za objevem stála mladá studentka Jocelyn Bell Burnellová, v době objevu jí nebylo ani 25 let a za tento objev byla udělaná i Nobelova cena – jejímu šéfovi. Ale popořadě.

Severoirská astrofyzička Jocelyn Bell se narodila 15.7. 1943 v Belfastu. Studovala na univerzitě v Glasgow a na univerzitě v Cambridgi, kde také zahájila své postgraduální studium pro získání titulu PhD. A tehdy začala pracovat v týmu, který pomocí radioteleskopu studoval různé radiové zdroje. A právě tehdy se mladé astronomce podařil velký objev, kdy během svého pozorování zachytila periodicky se opakující a pulsující radiový signál. Pozorovala danou část oblohy ještě celý měsíc a teprve pak s výsledky svého objevu seznámila svého školitele Antonyho Hewishe. Ten ovšem zcela nesprávně poznamenal, že takové signály musí být umělého původu a že jsou dílem člověka. Jocelyn Bellová se ovšem nevzdala, byla si jistá, že signály jsou mimozemského původu. A i když čelila posměšným narážkám, že objevila vysílání „malých zelených mužíčků“, nakonec její pozorování vedlo k objevu zvláštního typu neutronových hvězd, tzv. pulsarů. Za výzkum a objev těchto hvězd byla o pár let později udělaná Nobelova cena, ale pouze vedoucímu objevitelského týmu. Ocenění získal Antony Hewish a na mladou studentku se jaksi zapomnělo. Nutno dodat, že tato skutečnost byla později v odborných kruzích kritizována.

Sama Jocelyn Bellová Burnellová (následně se provdala) brala neudělení Nobelovy ceny s humorem. Při rozhovorech na toto téma říká:“ „To, že jsem Nobelovu cenu nedostala, mi je vlastně k dobru. Když obdržíte Nobelovku, tak už nic jiného nikdy nedostanete. Zatímco když Nobelovku nedostanete, udělují vám pořád nějaké ceny, a neuplynul rok, abych nějaké ocenění nedostala. A vždycky se k tomu konala party. Zkrátka, je to větší zábava.“

Neutronové hvězdy jsou pozůstatky po explozích velmi hmotných hvězd na konci jejich vývoje. Hvězda vyčerpá své palivo, přestává zářit, gravitace hmoty převáží nad tlakem záření a hvězda se zhroutí sama do sebe. Nastane mohutná exploze, kterou nazýváme výbuch supernovy. Po tomto výbuchy zpravidla hvězda skončí jako velmi malá ale velmi hmotná hvězda, která rotuje extrémně rychle. Tyto neutronové hvězdy mají průměr přibližně 30 kilometrů, kolem své osy se otočí i 100 x za jednu sekundu a 1 cm3 její hmoty (což je velikost hrací kostky hry „Člověče nezlob se“) má hmotnost až miliardu tun!!! Nepředstavitelné.

V případě objevu Jocelyn Bellové Burnellové se ukázalo, že jde o neutronovou hvězdu, jejíž magnetická osa není totožná s rotační osou. V okolí magnetických pólů vznikají horké zářící skvrny a rotující objekt vysílá majákovým efektem k pozorovateli pravidelné záblesky. Jsou to takové vesmírné majáky, které vysílají naprosto přesné pulzy elektromagnetického záření. Pokud je tím směrem naše planeta Země, můžeme tento signál zachytit A právě to se poprvé povedlo 28.11. 1967, tedy před 55 lety.

Na obloze pulsary nejsou vidět. Jejich záření je převážně v radiovém oboru spektra. Ale většina neutronových hvězd a pulsarů je součástí mlhovin, pozůstatků po explodující hvězdě. Snad nejznámější mlhovina tohoto typu je Krabí mlhovina s označením M1. Nachází se v souhvězdí Býka, lze v zimních měsících pozorovat vysoko nad jižním obzorem. Navíc letos najdete souhvězdí Býka snadno, protože v něm jasně svítí načervenalá planeta Mars. A kousek pod touto planetou poblíže hvězdy Alheka se nachází

Krabí Mlhovina s pulsarem, který se otočí 30 x za jednu sekundu.