Začátkem srpna každého roku nám noční obloha vždy přichystá zajímavé představení. Planeta Země vletí „do vesmírné řeky“ úlomků a částeček, které na své pouti vesmírem po sobě zanechává kometa Swift-Tuttle. Pozorujeme pak meteory roje Perseid, padající hvězdy a nebo také lidově řečeno, slzy sv. Vavřince.

Mateřská kometa roje Perseid má jméno 109P/Swift-Tuttle. Kometu objevili nezávisle na sobě dva astronomové L. Swift a H.P. Tuttle v červenci roku 1862. Tato kometa má současnou oběžnou dobu 133,28 let a patří mezi potenciálně nebezpečné komety, protože její dráha prochází v blízkosti dráhy Země a Měsíce. Není tedy vyloučeno, že se někdy ve vzdálené budoucnosti se Zemí srazí. Naposledy byla v centrálních oblastech Sluneční soustavy koncem roku 1992. Další návrat se tedy očekává v roce 2126. A bude to velkolepý návrat, kdy bude kometa vidět jako jasný objekt pouhým okem. Ovšem nikdo ze současně žijících lidí se toho (pravděpodobně) nedožije. Nemusíme ovšem zoufat. Malé částečky komety můžeme spatřit každý rok na přelomu července z srpna, kdy planeta Země prolétá „vesmírnou řekou“ úlomků a částeček, které se uvolňují z komety a zůstávají v její dráze. Jsou to velmi malé částečky a téměř vždy celé shoří v zemské atmosféře. Ovšem díky své vysoké rychlosti je tento zánik na Zemi pozorován jako jev kterému říkáme odborně meteor. V lidovém slovníku pak vidíme „padat hvězdu“.

Někdy se také v lidovém podání hovoří o Slzách sv. Vavřince. Svatý Vavřinec byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Byl však popraven, protože neuposlechl příkaz císaře Valeriána a neodevzdal mu majetek. Raději ho rozdal chudým. Byl umučen 10. srpna roku 258. Hned následující noc si lidé všimli velkého množství padajících hvězd. A tak vznikla pověst, že jeho mučednickou smrt oplakalo i nebe. Patrně byl v tomto roce meteorický roj Perseid velmi aktivní, protože hned následují rok prošla kometa Swift-Tuttle přísluním, tedy bodem, kdy je Slunci nejblíže.

Tento meteorický roj se pak nazývá Perseidy, protože díky perspektivě vylétávají jednotlivé meteory zdánlivě z jednoho místa na obloze, z tzv. radiantu, který se v tomto případě nachází v souhvězdí Persea. Aktivní je pak od 17. července do 24. srpna. Největší četnost meteorů, tzv. maximum, pak nastává vždy kolem 12. srpna. Nejvhodnější doba k letošnímu pozorování pak bude v noci ze 12. na 13. srpna nejlépe v druhé polovině noci, kdy bude radiant vysoko nad obzorem.

Podmínky jsou letos ovšem nejsou ideální, na obloze bude rušit Měsíc, který den předem bude v úplňku a v danou noc bude jeho svit velmi rušit pozorování meteorů.

Proto bude letos vhodné zkusit pozorovat meteory i mimo den, kdy nastane maximum. Během následujících 14 dní je tedy možné spatřit alespoň ty jasné meteory. Minulý týden jsme měli pozorovací akci v Čížově ve spolupráci se Správou Národního parku Podyjí a během jedné hodiny jsem několik jasných meteorů roje spatřili

Meteorický roj lze i jednoduše fotografovat. Nejlépe s fotografickým přístrojem se širokoúhlým objektivem s nastavením na dlouhou expozici a vetší citlivostí. Nutný je ovšem stativ. Namířit lze pak přístroj v podstatě kamkoliv, nejlépe nad jihovýchodní, nebo jihozápadní obzor tak 40-50 stupňů vysoko. Při troše štěstí lze vyfotit nějakou perseidu i mobilním telefonem. Některé mobily už umožňují manuální nastavení expozice, např. na 30s.

Pokud tedy bude jasno, zkuste se se v příštích dnech podívat na oblohu a vyčkat na světelný záblesk, padající hvězdu neboli meteor. Ve skutečnosti tedy uvidíte zánik malého kousku komety v zemské atmosféře, komety, která se jmenuje 109P/Swift-Tuttle.

Ale v těchto dnech nebudou Perseidy jediným lákadlem noční oblohy. Krátce po západu Slunce můžeme nízko nad jižním obzorem pozorovat planetu Saturn, v dalekohledu pak můžeme obdivovat jeho prstence a také spatřit jeho největší Měsíc Titan. A postupně se na východě budou objevovat i další planety. Kolem 23. hodiny se objeví Jupiter, Mars se ukáže v 1 hodinu ráno a celé představení ukončí jasná Venuše těsně před východem Slunce.